3. března 2017

Polární krajinou na psím spřežení

Česká musherka Jana Henychová se se svými psy připravuje na Finnmarksløpet – nejdelší závod psích spřežení v Evropě. Trasa dlouhá 1 000 km se táhne územím Norska Finnmark, rozkládajícím se za polárním kruhem, a jedná se o nejseverněji položené klání tohoto druhu na světě. „Po dobu sedmi dní se psy pojedeme zhruba 150 km denně, proto již od podzimu trénujeme. Psi musí být ve skvělé fyzické kondici a dobře živeni,“ říká první dáma českého mushingu. 

Trénink na náročný závod, který začíná 11. března, započala Jana se svými čtyřnohými soukmenovci již na podzim. Místo saní jim posloužila těžká kolečková kára, na níž do odjezdu do Švédska v polovině prosince najezdili 550 km.

„První jízda na sněhu ve Švédsku byla tragická! Člověk se ale nesmí nechat odradit, chce to čas a trpělivost,“ popisuje Jana přesun na saně. Odradit se samozřejmě nenechala a v třídenních tréninkových cyklech se jí daří urazit 80 km denně. Do samotného závodu budou mít Jana a její psi v nohou 2 000 km na sněhu.

„Důležité je udržet psy v dobré náladě, v dobré kondici, bez úrazů a při chuti. Podařilo se mi sem dovézt naše granule Annamaet a tak vím, že psi dostanou to nejlepší, co mohou dostat,“ říká Jana.

Jana potřebuje ke kvalitnímu trénování sníh a prostor, proto jezdí trénovat do malé vesničky Drosbacken na švédsko-norské hranici. „Proč sem jezdím? Je to tak, že naše Jizerky jsou nám prostě malé. Trénujeme na dlouhé závody psích spřežení a trénujeme na ně, protože mě baví jet dlouho polární krajinou a nikoho nepotkat. Když říkám dlouho, tak mám na mysli osm až deset hodin.“ Švédsko si pochvaluje i díky dobrému zázemí a organizaci pro mushery a pohodě, která zde panuje: „Lidé jsou milí a usměvaví. Když na trati potkám skútr, tak většinou zastaví, aby psi bez problémů mohli projet, zvednutím ruky se pozdravíme a já tím i poděkuji za ohleduplnost. Nikomu zde nepřekážíme.“ Důležitá je ale i aklimatizace jak pro psy, tak pro Janu: „Žijeme měsíc až dva v severských podmínkách, smiřujeme se s teplotními výkyvy, větrem, navátým sněhem, otevřenou nekonečnou krajinou a najíždíme hromady kilometrů."

Z disciplinovaného tréninku ve švédské divočině Jana čerpá mnohé poznatky a postřehy: „Je zvláštní pozorovat to, že když psi běhají takové objemy kilometrů, tak se u nich snižuje ochota přijímat stravu, i když by si člověk řekl, že to bude naopak. Během dvou dnů odpočinku se snažím psy opět dokrmovat. Při teplotách přes -20 °C přišel na řadu i namletý hovězí tuk, který do stravy přidávám. Při kontrolním vážení psů, které opakuji každých 14 dní, vidím, že úbytek váhy je minimální. Bylo zajímavé sledovat i náš postupný posun na 80 km denně. Nemyslím si, že u psů to byl problém fyzický, ale hlavně u těch mladých je to problém s posunem psychiky; že jedeme o to déle,“ říká Jana a pokračuje: „Co si budeme povídat o psychice! Psychika je důležitá i u mě. Člověk se s tím musí srovnat, že denně tráví 6 hodin na saních. Jste tam jen sami se svými psy a svojí hlavou. Je důležité mít v hlavě uklizeno a zachovat si pozitivní mysl.“

Janu v únoru navštívila vyhlášená odbornice na pohybový aparát zvířat Andrea Dunová. Zkontrolovala celý čtyřnohý tým a podařilo se jí napravit několik zablokovaných krků, prstních kůstek v tlapkách, rotací v pánvi a blokací křížové kosti. A Jana dodává: „Vyladily jsme spolu i péči o psí tlapky. Ája mi přivezla namíchanou lékařskou vazelínu s propolisem a tou mažu tlapy psům každé tři dny. Na žádný trénink nevyjíždíme bez psích botiček a hned je tento pokrok znát. Vše začíná u tlapek. Rána v tlapce se díky odlehčování brzy přenese do ramene a máte kulhajícího psa coby dup.“

Poslední dva týdny tráví Jana na srubu sama se psy. Vylaďují se a Jana využívá toho, že na ni nedoléhají žádné tlaky z vnějšího světa k tomu, aby sledovala, co psi potřebují a co jim vyhovuje. „V posledních dnech už jezdím tréninky se 16 psy. I to byl důležitý psychologický moment odvážit se toho. Když máte 16 psů, tak už musíte vědět co dělat, když nastane problém a věřit si, že ho vyřešíte. 16 psů je už velká síla a vy musíte umět ji zvládnout.“

V následujících dnech čeká Janu náročný program: přesun 1 500 km ze Švédska do dějiště závodu Alty. „Musím nachystat všechny zásoby do depo backů na jednotlivé check pointy, doupravit závodní saně a doladit některé technické detaily. Do Alty odjedu 2.března a cestu plánuji na 3 dny s případnými tréninky pro psy po cestě, aby nevypadli úplně z rytmu.“

Po příjezdu do Alty budou psi muset absolvovat veterinární přejímku a Jana vybrat čtrnáct ze svých dvaceti psů do závodního týmu. Následovat budou musher meeting a otevírací banket. V pátek před startem proběhne exhibiční závod na 7 km pro diváky, kdy závodníci povezou sponzory závodu v saních. „V sobotu 11. března vyrazíme na tisícikilometrovou pouť nejsevernějším Norskem. Člověk si uvědomí, že věnuje půl roku života myšlence dokončit nějaký závod. Tohle je ale největší závod v Evropě a má to svoji hodnotu. Jen dokázat postavit se na start znamená půl roku práce jak v trénincích, tak ale i v přípravě materiálu a shánění peněz, které se během zimy rozletí na tisíce zaplacených položek. A výsledek? “Na konci, pokud to dojedeme, tak si budu moci říct, že to stálo za to!“